13.7.1996 sraz ve 12:00 na Liverpool Street Takto stručně informoval plakátek hnutí Reclaim The Streets o plánované party na zablokované dálnici M40 v západním Londýně. V době, kdy byly tyto letáčky vylepovány, přibližně jen tři lidé skutečně věděli, kde se akce opravdu uskuteční.

O tom, že letošní londýnská street party se bude konat, jsme věděli asi 2 měsíce, ale kde, to jsme nevěděli do poslední chvíle.

Nejprve jsme se vydali do čtvrti Camden, kde se konala ta poslední. Odtud jsme se podle pokynů z plakátu vydali metrem na Liverpool Street, kde postávalo několik desítek lidí s letáky a ti nás posílali na druhý konec Londýna, kam se mezitím demonstrace přesunula. Cestovali jsme metrem spolu s desítkami lidí, kteří vypadali, že mají namířeno stejným směrem.

Ve stanici Holland Park, kde jsme plánovali vystoupit, souprava sice zastavila, ale z reproduktorů se ozvalo, že kvůli vážným dopravním problémům na "povrchu" je stanice uzavřena. Cestující v metru propukli v jásot. Vystoupili jsme na další stanici a nechali se unášet ohromným davem až k místu, kde dálnice vyúsťuje na mimoúrovňovou křižovatku. Ovšem v tu chvíli se z ní místo aut valila hudba ze tří soundsystémů, stovek bubeníků a dudáků. Byl slyšet i Jásot dětí, pro které byl uprostřed dálnice nasypán písek z nákladních aut, hrálo se divadlo a spousta dalších atrakcí. Policie už jenom hlídala, aby se party nerozrůstala z dosavadního téměř kilometrového úseku, který k večeru zaplnilo okolo 7000 lidí.

Vyvrcholením byl alegorický průvod masek nejrůznějšího vzezření. Nechyběly nekonečné řady stánků s veganským občerstvením, info shopů převážně s dopravní tematikou, ale i s ekologií, lidskými právy, právy zvířat až po návody, jak nejlépe pěstovat marihuanu. Velký údiv vzbuzovalo vozítko na solární pohon opatřené silnými reproduktory a DJ pultem. Energie stačila i na napojení holicího strojku a tak přibylo vyholených hlav.

Policie již totálně rezignovala, piknik se rozšířil o několik set metrů a doprava byla odkloněna. O to větší bylo překvapení, kdyžse po odjezdu soundsystémů na jejich místě objevily vyrubané díry, v kterých byly zasazeny stromy. Rachot sbíječek byl přehlušen hudbou travellerských DJ. O tom, že na dálnici vyrostlo sedm stromů, jsme se dozvěděli až druhý den z novin.

Po celou dobu trvání party nám nebylo jasné, jak je možné prakticky blokádu dálnice započít. Takové množství lidí a materiálu přece nemohlo ujít pozornosti policejních jednotek. Nedovedli jsme si představit, jaká síla může dálnici takových rozměrů na půl dne proměnit v kilometr dlouhý a asi sto metrů široký pruh hudby, veselí a maškarního reje.

Všechno nám později vysvětlil Robin, kterého jsme potkali v jednom z táborů Earth First! na jihu Anglie. Robin se podílel na organizování akce prakticky od začátku. Nepatří mezi tvrdé jádro aktivistů z Reclaim The Streets, což je velice uzavřená skupina lidí, na kterou je nasazován speciální policejní tým. Robin tvrdí, že se na organizati tohoto festivalu pracovalo prakticky půl roku. Není divu, sehnat hudební aparaturu, potřebné zařízení, generátory, jídlo, kontaktovat DJ a to vše pod neustálým tlakem ze strany policie a nedostatku financí. Na celou akci bylo vyčleněno 1000 liber z fondu RTS. Celý grant byl ovšem vyčerpán na nákup pěti "vozidel" z bazaru, které posloužily k uskutečnění plánu přímo ďábelského.

Úspěch celé akce závisel na několika okamžicích, během nichž probíhal začátek blokády. Již od osmé hodiny ranní se po dálnici M40 valila kolona aut, která sjela z kruhového objezdu Londýna M25, aby zaplavila centrum. Dálnice M40 je klíčová komunikace londýnské metropole a místo, které si organizátoři vybrali za cíl své akce, se nacházelo mezi úseky, kde byla dálnice přemostěna a stanicí metra Sheaperd Bush, což představovalo asi 700 metrů prostoru. Dálnice byla z jedné strany lemována železniční tratí a ze strany druhé parčíkem, ve kterém číhala nenápadná skupina 20 lidí s devíti šestimetrovými lešenářskými trubkami. Byla připravena provést klíčový tah celé blokády a byla připravena opravdu důkladně. Robin byl jejím členem a vypravoval, jak celý zásah nacvičovali v jednom squatu ve čtvrti Hackney.

Směrem od mostu se mezitím v zácpě aut pohybovala "podezřelá" kolona. Jela už jenom tři auta, protože dvě z původní pětice zkolabovala. Následovala skupina asi pěti dodávek.

Mezitím se na opačném konci Londýna stanice Liverpool Street zaplnila několika tisíci lidmi, hrála tam hudba, žonglovalo se a nechyběly transparenty. Vše nasvědčovalo, že blokáda proběhne někde poblíž, což bylo asi nejtoužebnějším přáním přítomného policejního oddílu, který byl po zkušenostech z předešlých street party připraven na vše. Na jedno ovšem připraven nebyl.

Pitoreskně vyhlížející kolona vozidel na dálnici M40 se dostala do blízkosti parčíku a v tom ejhle. Tři sotva se sunoucí orezlá auta se srazila tak, že zablokovala část dálnice vedoucí do centra. Poslední auta, která mohla pokračovat, bylo pět nám známých dodávek, z nichž každá zastavila asi sto metrů od sebe. Na tento moment čekala bandička ozbrojená lešenářskými trubkami, která nervózně sledovala skupinu policistů, která prohledávala parčík. Policisté nevěřili svým očím, když se ani ne 20 metrů před nimi tato skupina vyřítila z křoví a začala v místech, kde došlo k dopravní nehodě spojovat tyče do trojnožek. Během několika desítek vteřin sestavila tyče a přes dotírající policisty se vyšplhala na jejich vrcholy. Policii tak bylo zabráněno, aby tyče rozebrala. Ostatní začali v rychlosti vykládat obsahy dodávek, stoly, generátory, transparenty, skládací podia atd. Policisté stále ještě v počtu pár desítek mužů a žen se snažili dodávky i materiál zabavit. Ukořistili jen dodávku s potravinami a skládací podium. Podium bylo ukořistěno zpět, ale už nebylo možné ho sestavit, a tak odpadl živý koncert kapel Dred Zone a Zion Train.

První kolo vyhráli RTS. Teď vše záviselo na poměru policistů a demonstrantů. Okamžitě po zatarasení dálnice se lidé z dodávek spojili vysílačkou s aktivisty, jejichž nekolikatisícový dav čekal na Liverpool Street. Během několika vteřin už každý věděl, kam jít - směr Sheaperd Bush. Znovu se potvrdilo, že nejrychlejší dopravou je cyklistika. Stovky cyklistů dorazily na místo dříve než policejní vozy a party mohla začít. Celý den pak od stanice metra proudili davy lidí a ke konci začali i policisté podupávat do rytmu rave. Vše se událo hlavně díky hnutí Reclaim The Streets, jež se zformovalo po první street party, která se konala před dvěma lety v Londýně. Zůčastnilo se jí pár set lidí. Od té doby je zodpovědné přibližně za 30 akcí tohoto typu od Glasgow po Brighton. Jak sami říkají: jedná se o nový způsob aktivismu. Doposavad jsme se výstavbám megalomanských projektů jen bránili, ale teď útočíme. Akce podobného typu psychicky podporují celé autonomní hnutí, což si protistrana dobře uvědomuje a jádro RTS je doslova každý den pronásledováno, odposloucháváno a zastrašováno.

text a foto Hrat. převzato z AUTONOMIE 20