.
Výbuch raketoplánu Challenger v roce 1986 sledovalo jen málo svědků. Jeho mediální odezva však překonala všechny hranice a rozpoutala explozi mnohem větších rozměrů na televizních obrazovkách po celém světě. Po několik následujících dní bylo televizní vysílání přerušováno donekonečna opakovanými záběry tříštící se lodi, potvrzujícími pro mnohé těžko uvěřitelnou skutečnost. Záběry kamery, která jakoby byla jediným skutečným pozorovatelem, doprovázené naprostým tichem, zpomalené a přehrávané dokonce i pozpátku. Tisíckrát znovu a znovu zmrzlý výraz na tváři otce Christy Macauliffové, sledujícího spektákl katastrofy, který se nepřestal usmívat, hrdý na úspěch své dcery, zatímco ji exploze ve výši trhala na kousky.

Média jako technologické extenze našeho vědomí vypovídají o nás samých a jejich povaha se v některých mezních situacích na okamžik odkryje. Televize většinou nemá ambice jít událostem na kloub a zkoumat, co znamenají. Daří se jí to jen velmi zřídka. Na umělecké scéně, které říkejte třeba "nová média" nebo "mediální umění" neexistují žádné konvenční hranice, vizuální sdělení překračuje čas i prostor. Vypovídá o tom, co lze težko sdělit, co nelze popsat. Zapněte si mozek, už nejde o štětec a plechovky s barvou. V elektronickém obrazu se skrývá nekonečno.

.
[ zPeT ] [ zPeT ] [ zPeT ] [ zPeT ] [ zPeT ]

[ dOprEdu ] [ dOprEdu ] [ dOprEdu ] [ dOprEdu ] [ dOprEdu ]