Vícerozměrný prožitek

Také počítačové animace jako by byly cestou do vnitřního světa umělce, které vás zvou k prožití jeho pocitů, sdělování a sdílení emocí a myšlenek, nebo k šamanské cestě do jiných dimenzí. Ve virtuálním prostoru je divák součástí umělecké vize a všemi smysly vnímá bezprostřednost onoho zážitku.

Velmi důležitým faktem je, že tento způsob vyjádření svého vnitřního světa je velmi blízký ženám a tak, pro někoho paradoxně, mají v počítačovém umění významné místo umělkyně. Stejně jako u videoartu, a to je dobře!

I když kořeny umělecké počítačové grafiky sahají do 70. let, lze říci, že ještě v první polovině let devadesátých je to umělecký obor velmi málo rozvinutý. Umělci jsou příliš často vázáni na výrobce nebo poskytovatele náročné techniky, nebo jsou nuceni svoji tvorbu spojovat s reklamou a průmyslovým designem. K vytváření modelu a hlavně potom ke generování virtuální scény v reálném čase je potřaba takový výpočetní výkon a software, že jeho cena je pro jednotlivce nedostupná. Většinou je nutné spokojit se s přínosem 3D grafiky v animacích, které jsou vypočítané dopředu a promítají se tradičním způsobem.

Prostor

Symptomatické je, jak virtuální prostor, do nehož jsme se dostali, vlastně vznikl. Už od poloviny minulého století se výtvarníci snažili prozkoumat hranice, které vytvořil kdysi tak převratný objev perspektivy. Změny a nápady časem pomalu dozrávaly, až vše prolomil dravý proud s názvem kubismus. Objekty na zátiších Paula Cézanna měly oproti tehdejší zatuchlé formálnosti nepřirozeně tvarované hrany, zvláštním způsobem sešikmené, deroucí se ven a bortící se do sebe, jakoby obrazu vyřezávaly nový svébytný prostor. Kubisté skládali všechen svět ze základních geometrických tvarů, za něž Cézanne určil kouli, krychli a válec. Namísto akademického estétství hledali inspiraci v exotických barbarských formách. Umělecké výtvory primitivních národů jim byly bližší. Silná stylizace, bezprostřední výraz, jednoduché grafické prvky a všechna ďábelskost a vášnivost s tím spojená.