3D lidé

Koule, krychle a válec jsou teď základní modelovací prvky v každém vizualizačním počítačovém programu, připraveny pro kohokoli, kdo chce tvořit novou budoucnost a technokultura pulsuje kmenovými rytmy. Ano, Velkým přínosem a inspirací v oboru počítačových animací je amatérská undergroundová tvorba. Dříve šlo často o pouhou demonstraci programátorských schopností. Demo je v podstatě program, který veškerou grafiku, co je na obrazovce, počítá v reálném čase. Tvarové přechody, materiálové přechody, osvětlení a další co nejpokročilejší algoritmy běžící co nejvyšší rychlostí. Nejedná se o dílo jednotlivce, ale o spolupráci několika grafiků, hudebníků a programátorů, kteří jako skupina vytvoří demo ve snaze vytřít ostatním zrak. Vzniklo mnoho soutěží, na kterých demoscéna prezentuje svoje nejlepší práce a ty jsou potom na Internetu k dispozici k prohlédnutí. Tou nejprestižnější je patrně každoroční Assembly, velmocí na scéně je Finsko. Future Crew, Doomsday, Coma a mnoho dalších skupin je právě z této země, která má nejvyšší internetovou konektivitu na světě. U nás kvalitní dema nevznikají, protože vázne rozsáhlejší spolupráce a počítač je některými živly stále příliš zbožňován, než aby mohl být racionálně použit jako prostředek tvorby.

Profesionální scéna, do níž se dá zařadit i tvorba studentů uměleckých škol, se rozvinula velmi rychle. Také je ke spatření na výstavách a soutěžích, jako např. francouzská Imagina, rakouská Ars Electronica, brněnská výstava Hi-Tech umění apod. Kdo nepovažuje courání po galeriích za moc bezva nápad, může se na animace dívat celou noc na každé větší rave party. Klubová scéna často svým spojením hudby, světel a performance předurčuje vývoj interaktivního umění.

Interaktivita

Trojrozměrné animace vychází z počítačového modelování a vizualizace. Z abstraktních matematických objektů, které počítač zviditelní, je možné sestavit celé světy, zobrazit podivná zákoutí a procesy lidské mysli, záhadné tvory i vesmír fantazie. Věci, které vídáme v běžném světě, se v nich vyskytují málokdy. Animace bývají ostře kontrastní, v rychlém sledu se střídá mikrosvět i globální pohled. Patrně je to dáno samotným charakterem digitálního světa.

Vývojem virtuální reality padlo také dvourozměrné omezení obrazovky. S virtuální helmou nebo streoskopickými brýlemi a sluchátky se divák dostane přímo dovnitř obrazu, jeho pohyby jsou snímány a počítač na ně reaguje změnou celé scény.

Animace mají prostor a silné objekty, a v samé své podstatě jsou interaktivní. Kam až tato interaktivita, tedy spoluúčast může dosahovat, lze jen hádat. V projektu Nebe peklo ráj se Lucie Svobodová zabývá tak zajímavou a náročnou aplikací, jakou je možnost ovlivňovat jí vytvořenou virtuální realitu přímo mozkovou činností diváka měřenou elektrodami na hlavě jako EEG, Potom lze nejen vidět a zakoušet imaginaci umělce, ale hledat i svoji vlastní.

Geometrismus

V počítačových animacích je celá realita již prozkoumána a z poznaných struktur je tvořena nová. Jde o svět od základů až k nejmenšímu detailu konstruovaný, nic není reálné. Používají se neexistující tvary, neskutečné materiály nebo nepřirozené světlo. Je podstatné, že obraz není oddělen od svého matematického a geometrického vyjádření. Vše, co je vidět, jsou vizualizované rovnice a čísla. Obraz se symbolizuje a získává ohromnou moc. Čistá abstrakce bývá ovšem formální, chladná a příliš jednoduchá, takže ji animátoři vesele kombinují s něčím přirozenějším, což bývají reálné videosekvence nebo ruční kresba.

Pro tvůrce digitální scéna znamená jednak obrovskou práci, jelikož musí vše vymodelovat, na druhé straně dostává výhodu naprosté kontroly nad vytvořeným dílem. Může svobodně prosadit svou vůli a neomezeně experimentovat. Samozřejmě že záleží na konkrétním technickém a programovém vybavení, obecně se dá ale říci, že prostředky počítačové tvorby jsou dnes nejpokročilejšími uměleckými nástroji. Otvírají nové možnosti pro spojování smyslových vjemů, prostorové kompozice a oboustrannou komunikaci s divákem směřující až ke zkoumání symbiózy člověka a elektronického systému.