Intuice

S jiným prostorem, jiným světem a novými možnostmi je spojena změna identity, mění se význam obrazů i objektů. Co bylo mrtvé a statické najednou ožilo, předvádí se, má vlastní vědomí. Tradiční cesty vnímání jsou narušeny, aktivují se tím nevědomé obsahy a zapojují se do zážitku.

Počítačové umění je intuitivní. Co to znamená, je velmi těžké slovy popsat. Intuice je stále záhadou i pro hlubinnou psychologii. V jedné své podobě je to schopnost introspekce nevědomých procesů, porozumění symbolům a archetypálním obrazům a znamená náhlý vhled do podstaty jevů, který se neopírá o běžnou empirickou zkušenost. Vzpomeňte si opět na náhlý vhled kubistů, zobrazujících svět ve všech jeho aspektech najednou. Ve své druhé podobě je intuice proces sebevyjádření, výraz vlastní osobnosti, je pravým opakem vnímání a tedy i přizpůsobování se vnímáním.

Intuice je čas. Počítačové animace nás provádí fantastickými vizemi budoucnosti i primitivními světy dávné minulosti. Mají rysy mystických rituálů a vyjadřují duchovní transformaci. Odkrývají nové prostory naší psychické reality. Světy s jinými zákony, v nichž žijí podivní tvorové a jinak v nich plyne čas.

Kontext

Ve virtuálních prostorách chybí kontext, ukotvení a souvislosti, jež máme v běžném světě. Znamená to ztrátu etických norem a všech zábran.

Měl jsem sen, ve kterém jsem se ocitl v tmavé místnosti. Nemohl jsem se pohnout. Tísnily mne police s lahvemi, patrně s chemikáliemi. Chtěl jsem je opatrně sundat a uvolnit se, když jsem si uvědomil, že jsem ve virtuální realitě. V tom okamžiku jsem je jedním pohybem smetl na zem s vědomím, že zde je vše dovoleno. Rozbily se s podivným, špatně nasamplovaným zvukem, bez přirozeného dozvuku tříštění.

Jako kdyby mě ovládl nějaký agresivní démon, který mi zatemnil mysl, začal jsem pobíhat po dokola a polévat vše ze dvou lahví s hořlavinou s úmyslem všechno tam zapálit, abych něco takového konečně vyzkoušel, když je to beztrestné. Předpokládal jsem, že někde najdu virtuální zápalky, které budou fungovat. Uvědomoval jsem si ale problém určité psychózy, kterou bych tím mohl rozpoutat a bál jsem se, aby se nepřenesla potom se mnou zpátky do mé mysli v reálném světě. Vrátil bych se s hořícími plameny v mysli, jako šílený.

Venku jsem se snažil obezřetně škrtnout zápalkou, vhodit ji do místnosti a rychle zavřít dveře, protože jsem cítil, že mám polité i oblečení na sobě. Zkusil jsem to třikrát, ale nepodařilo se, zápalka vždy zhasla. Naštěstí.

Snad pro vás není energie z těchto nových prostor tak výbušná jako pro mne.